snažím se, mučím se, a stébel chytám se
pletu z nich lana a bičuju na co mám vztek
ale to musí jednou skončit
a nemám proto problém se na místě otočit
doleva, doprava, jedno jaká strana
vždy když se podívám vidím jen zrcadla
rozbiju sklo a čeká mě oprava
říznu se střepem a v krvi je otrava
podléhám sepsi a jsem jenom potrava
tak můžu se posadit a slzet až do rána,
do tří, začíná ďáblova hodina
chytni se za hlavu a vzpomeň na má slova
a jestli čekáš že se něco změní
přehraj si to vymítání s titulky v původním znění
a pokud ani to tě nepřesvědčí
nechtěj po mě ať se dívám nebudu po tomhle svědčit



tajemná komnata za dveřmi ze zlata
cítí tvou přítomnost, voní jak tableta
láká tě na to co před tebou uniká
... a to je tvá vlastní podstata

není to naruby, jen jsou tu dvě paluby
plujeme na vodě kde není záchrany
absence myšlenek na okraji jámy
... a to nevíš co je pod námi



ze zlata, ze stříbra, není to blízko k nám
koukneš se na lesk a vidíš tam jenom klam
není to pro tebe, stejně to hned vemeš
radši než pravdu si oblíkneš novou lež
na hlavu nasadíš si korunu z trnů
a čekáš na svých vysněných 15 minut
jsi nejčernější ovce z celýho vrhu
a přitom si na černo barvíš i vlnu
tak mi dovol užít peroxid
nevíš jak se chránit proti nemoci
možná by to chtělo trochu omezit
omezení co v nás vyvolává ten pocit
hořkosti, teploty, prázdnoty, rozkazů,
chladu a výčitek, stojí tu prázdný stůl
a tak polož na něj berana
a ukaž že ta oběť lidstvu nebyla tak zvoraná