někdy vidím v hlavě obraz všeho jak má být
jak by to vypadalo, když se splní každý přání
no někdy vidím všechno hnusně živě brutální
sám sebe si představuju jak se brodím vaší krví
jasně že přemýšlím jestli je to normální
i když chápu moc dobře že svět není černobílý
v těch chvilkách si říkám jestli mám děti mít
bojím se že vychovám psychopatický pokolení

podívám se na člověka, a vidím nic než maso
na kostech co drží pohromadě roboty
mám fantazie o tom jak někomu řežu hlavu
a pak je mi špatně když se z toho probudím
bojím se sám sebe, co když to udělám
bojím se o sebe, jak dopadnu když vydržím
studenej pot na čele, už zase proplouvám
myšlenkama co do zdravý mysli vážně nepatří



pokud si říkáš je to jen text, on zas přehání
věř mi že já sám bych byl vážně nejradši
ale jestli se ti zdá, že to mám porouchaný
tak to buď rád že se nedostaneš do mý hlavy
aspoň ne víc než ti právě teď dovolím
v těchhle slovech tentokrát žádná fantazie není
ten název pohádka je vlastně ironií
fikce je tu nula procent, biografie temnoty

ne, nikdy jsem nedržel nůž nad něčím hrdlem
ale představuju si to vážně celkem běžně
ne, nikdy jsem nikomu nerozbil ksicht o zem
a když ráno vstanu, tak si říkám "ani dnes ne"
nechápeš jak mě to sere, jsem totiž mírnej člověk
no jestli někde tam hluboko čeká vyhýbka
na to až mě někdo přepne na tu špatnou kolej
modlím se denně, abych se nikdy nedočkal