Vzácná chemie, řekli mi na co to je
zase jsem zapomněl, na chuť toho přístroje
černo a temnota když hlava se mi zamotá je normální jak pro vás další prochlastaná sobota
vidím svý šlépěje, hniloba se směje
tam kde procházím už utíká i naděje
veselý epitaf vytetovaný na krku a nebe je tak daleko když zubatá je nablízku
pořád je nablízku, jako zrnka v písku
neodchází ani na minutu do svých snů
čeká za mými zády, až nebudeme sami, ale až postoupíš na další level ve hře s námi
tak utíkej rychle ať neskončíš víš kde, tohle je můj příběh a ty nechceš být v něm
držíš se života víc než klíště, neúspěšný pokus? tak víc štěstí příště
i když příště nemusí být, je to nejistý
to co život slíbí může být stejně nečistý

Na co sáhnu, to umírá
Bůh přede mnou oči zavírá
tady nestačí pouhá víra

vidím je raz-dva-tři, tupej pohled a smích
rozmáčknout je na kaši nemůže být těžký
nejde to zastavit, musím je popravit
stejně je většina z vás jenom blbou přítěží
dáme si dárek, je to černá záře
vidím ji nad sebou a svítí mi do tváře
budeš jen zářez, zas další nález
asi mám na mále nemůžu zaměřit target
nemůžu se podívat na to co roste pode mnou, halda kostí a mrtvol si hledá cestu oblohou
a dusí, všechno co projde kolem ní se mi hnusí
musí, když nejde o ni tak jako o duši
která nemá žádný zastoupení v soudní síni pod zemí a proto nemůžeš ani zdaleka tušit
jak obdělávám pole plný strašáků a žádnej advokát ti nedá armor kolem kejháku
vlastně máš právo na jedno číslo zavolat, tak zmáčni šestku, pak ještě jednou a znova


studenej pot
otázka proč
jen jeden knot
prozáří tmou
ne nadlouho
cítíš teplo
zhásíná noc a tak cestujeme časem tam, kdy bylo světlo
dusíš se vzduchem který zalívá ti plíce
tvý srdce je zbraň co jí zbývá jeden výstřel
a víš kde, si můžeš nechat to svoje "s mírem"
ti dám mír, ale věčnej a staneš se kurýrem
mezi Hádem a červy co ti žerou oči s gustem jak kurvy
za rohem a všude kolem vidím jenom pruhy
krve a temnoty, všude
nech mě snít